Náměstí Svobody - ulice T. G. Masaryka - Sokolovna - Gymnázium - ulice Studentská - ulice Villaniho - ulice U Kapličky - vila Daliborka - zbytky továrny Solo - nábřeží J. Seitze - ZŠ T. G. Masaryka - Náměstí Svobody
Druhý městský okruh (stříbrná pavučina) vás provede kolem staveb, které byly vybudovány v letech 1922 až 1941. V té době byl sušickým starostou Jan Seitz. Spolupracoval se sušickými architekty, a především s architekty Freiwaldem a Böhmem z Prahy, kteří byli tvůrci moderní výstavby v Sušici. Během let, kdy byl Seitz sušickým starostou bylo postaveno 409 nových domů a proběhlo 431 přestaveb. Využíval pomoci státu, půjček a především pomoci sušických podniků, které v té době byly v rozkvětu (především SOLO). Mezi nejvýznamnější stavební akce patří: vystavění čtvrti Benátky a čtvrti Burinka, spořitelna, Dům zdravotní péče, vodojem, hotel Svatobor, rozhledna na Svatoboru, pošta, okresní a berní úřad, měšťanská škola, pomník odboje, bronzová socha T. G. Masaryka, učňovská škola, kino, zemská líheň, ševcárny, koželužny, PAP, automatická telefonní ústředna, obchodní družstvo, oprava kaple Anděla Strážce, zemědělská škola na Hrádecké silnici, Scheinostovo zátiší, Kalich, Daliborka, říční lázně Fuferna a celá řada dalších.
Náročnost trasy: lehká, dostupná i pro rodiny s menšími dětmi a kočárky.
Barva značení: STŘÍBRNÁ pavučina.
Naučné tabule: A1/Sušické mosty.
Zajímavosti:
Spořitelna - byla postavena roku 1929, projektanty budovy byli architekti J. Freiwald a Böhm
Hotel Svatobor - svou konečnou podobu získal ve třicátých letech 20. století.Původní objekt pochází pravděpodobně z období kolem roku 1800. Zásadní přestavba objektu proběhla v 2. pol. 19.stol.
Schwarzkopfova vila - tato vila byla postavena opět dle návrhu architekta Freiwalda pro rodinu místního obchodníka
Sokolovna - krásná secesní budova byla postavena v letech 1914-1915 dle návrhu architekta Grabingera. V meziválečném období bylo dostavěno jižní a severní křídlo objektu včetně technického zázemí. Budova byla po rozsáhlé rekonstrukci opět otevřena r. 1994.
.JPG)
Gymnázium - novorenesanční reálka z let 1909–1911, ve své době jedna z nejkrásnějších a největších škol v celé monarchii. Honosná budova sušického gymnázia byla postavena dle návrhu architekta Ladislava Skřivánka z Prahy. Po několikaletých snahách o vznik české střední školy v pohraničí byla výuka v Sušici zahájena r. 1911. Chloubou školy je Smetanův sál (původně kaple), aula s historickými varhany a zlatem ozdobeným stropem. Budova je kulturní památkou.
Pomník Mistra Jana Husa - pomník Mistra Jana Husa a náměstí, které nese název po Mistru Janu Husovi, naleznete reformátorovu sochu. Z hranice tu na vás shlíží díky významnému českému sochaři Emanuelu Kodetovi.
Daliborka - velký dům v sousedství Sola na křižovatce ulic Pravdova, Masarykova a Nádražní se zrodil až na samém počátku první republiky, od roku 1921 poskytoval byty pro tovární úředníky. Díky charakteristickým věžičkám získal přezdívku Daliborka.
Bývalá továrna SOLO - byla nejznámějším podnikem v Sušici. Sirkárna zde vznikla již v roce 1849. Výroba se neustále rozvíjela. V roce 1926 měla sirkárna 1475 zaměstnanců a 877 koňských sil. Bohužel v roce 2009 byla výroba přestěhována do Indie. Dnes už sirkárnu připomíná jen starý tovární komín.
ZŠ T. G. Masaryka - nejkrásnější základní škola v Sušici z roku 1927, postavená dle projektu pražského architekta L. Skřivánka. S krásným městským parkem, kromě jiného tu najdete i moderní hřiště pro seniory.
Památník odboje - pomník byl postaven v roce 1933 dle návrhu architekta Freiwalda.Po obou jeho stranách jsou figurální reliéfy symbolizující 1. a 2. světovou válku.
Berní a okresní úřad – ucelený komplex zrcadlových staveb podle projektu pražského architekta Františka Jandy. Budovy vznikly v letech 1925 – 1932. Nyní se zde nachází domov pro seniory.
Co možná nevíte ... (Perličky z meziválečné Sušice):
• Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka se v Sušici půl roku učili opravovat auta, aby mohli vyrazit na své cesty automobilem
• V Sušici ve vile Danuška žil zakladatel Dermacolu Vlastimil Boublík
• Boty ze Schwarzkopfovy „ševcárny“ ve své době konkurovaly i Baťovým. Obuv byla vyráběna v malých sériích, oproti Baťovkám byly dražší, ale kvalitnější. Byly distribuovány po celém světě (dvě třetiny bot šly na export – především do Ameriky).V roce 1947 se jeden typ dámského střevíce ze sušické továrny stal botou roku a odnesl si zlatou medaili ze světové soutěžní výstavy v Bernu.
